Trubadůrské klání

Trubadůrské klání: Z vylosovaných slov musí být v průběhu večera vytvořena oslavná veršovaná óda, která bude všechna zadaná slova obsahovat. Hodnotí se dokonalost rýmu a umělecký dojem. Na Šermířském kostýmovém plesíku v Kdysi v Habrovanech zazněly 1. března 2014 tyto verše:

Marcelčina -

Krčma zvaná Kdysi
je lepší než šatlava.
Nemají tu krysy,
pinkluje tu Svatava.

Oheň hoří pánům v škorních,
když přemítají o dámách dvorních.
U půl litru medoviny
vyléčí se z kocoviny.

 

Inziho -

Ohromná bitva,
korouhve vlály
a slavné štíty
k zemi padaly.
Nejslavnější, největší
byl z nich rytíř Drak.
To však bylo před tím,
než do latríny spad.

 

Janiččina – Balada o zlatém sedle

Sedlář ušil zlaté sedlo,
rytíři se líbilo.
Koni celkem dobře sedlo.
A tak bylo koupeno.

Do Habrovan rytíř vyjel,
že si k sedlu koupí zbroj
Kovář Jura si ruce myje,
že už skončil dávno boj.

Rytíř dí: „Co říkáš fracku?“
Napřáh se a dal mu facku
Jura mu to oplatil
A k práci se navrátil.

Rytíř volal biřice,
stěžoval si velice.
Ten se ale jenom smál,
do hospody pospíchal.

 

Jitčina, Zdendova, Janina a Josefova – Sláva lásce

Sláva lásce věrné, sláva lásce věčné,
Sláva lásce mladé, lásce nekonečné.
I chátra umí milovat, o penězích to však není,
Však loupežník má rád, měšec plný jmění
Láska co má mnoho podob, při oslavě naší,
Když to s ní však přeženeme, tak jsme všichni na kaši.

 

Skalpelova -

Povím vám příběh, jež se udál tady před rokem…
V té době nás braly děti na scénách útokem.

Snad každý zná Srnce, junák švarný, byť smrdí.
Z role ve vystoupku novém jeho ego dodnes brní.
Osud je krutý, tvrdé rány dává.
V našem vystoupku ze Srnce je dvorní dáma.

Nehledejte v tom prosím libida či chtíče,
páč Srnec je zajisté chlap jako motyka.
Co se však něžného pohlaví týče,
členky zakazuje skupinová politika.

Zpátky však k příběhu. Srnec je dáma,
už je s tím srovnaný. Jen blůzka je mu malá.
Ta blůza je půjčená od paní štíhlé,
ničeho netuší, jaká čeká jí chvíle.

Při otázce na míry Srnec dí: „V pohodě!“
V hospodě předtím nic nenechal náhodě.
V hospodě cvičil. Však, co chodil by do fitka?
Pro slabší povahy by musela sanitka.

Ani se nenadál a je tu den soudný,
nad opaskem vytvořil bachor tuze kloudný.
Vystoupko začíná. Diváci koukají.
Srnce zatím do blůzky dva pacholci soukají.

Kdo je toho viníkem – zákon karmy či k pití láska?
No, docela jedno. Šev na blůzce praská.
Pravda je jediná – srnec je tlustý.
Princezně z výstřihu ční porost hustý.

Chvíle toť nedobrá, zní mu hlavou „Zrada,
ta blůza na mých prsou umřela tuze mladá.“
Publikum směje se, princeznin princ se však děsí.
Král na čelo klepe si a poddané věsí.

Jedna osoba hledí naň s neklidem.
Holka co blůzu mu půjčila, jej nazývá debilem.
Srnec je v rozpacích – je z toho jelen.
Je to však gentleman, k věci staví se čelem.

„Za blůzku zničení bych na pranýř patřil,
co kdybych na oplátku láhev vám opatřil?“
Slečna je v rozpacích, nad nabídkou váhá.
Blůzka je cenná, však Jack Daniel – ta flaška je drahá.

Rozum vítězí – lahev si volí,
však dobře je známo, že bolístky zhojí.

 

Jeníkův – Rytíř Zajíc

Žil byl mladý král.
Na trůn právě nastoupil,
Jiří chytrák se zoval
a ač krátce panoval
se šlechtou se poškorpil.

Drzí páni vzpouru kují,
brány svých měst uzavřou.
Král Jiří sám v lesklé zbroji,
vojsko do pole se strojí,
vzpurné město oblehnou.

„Hradby města zdají se mi
ke ztečení vysoké.“
V ruce svícen se svícemi
král s rytíři všemi
v depresi je hluboké.

„Kde nestačí hrubá síla
lest pomůže nejvíce.
Kde však najít projektila,
který by měl správná kila?
Snad rytíře Zajíce!“

Rytíř Zajíc postavu má
v pravdě asymetrickou.
Jeho hruď je vypoulená,
břich mu visí na kolena.
Koule tato vystřelená,
z katapultu vypuštěna,
přenáší se nad hradbou.

Rytíř spadl do slámy
na náměstí za branou.
„Jak se dostat do brány,
obléhané vartami?
Pustit druhy ve zbrani,
nestřetnout se s obranou?“

Za Zajíce vyřešila
jeho problém příroda.
Střeva mocně zabouřila,
nezbyla v něm žádná síla,
nasměroval svoje kila
za hledáním záchoda.

Rytíř Zajíc blátem běží.
„Trůn můj to je latrína!“
Už se šine jenom stěží,
Záchrana tu jeho leží.
„Má poslední hodina!“

„Přírodě však neporučím
v ten okamžik osudný.
Na kolenou v křeči skučím,
na záchranu přitom čučím.
Vyprázdním se do studny!“

Rytíř Zajíc ve vězení
vítězství si přičítá.
Úplavice bez přispění
zbraní, koní i válčení,
jako rána morová,
obráncům to spočítá.

 

Srncova -

Koruna placená krví,
ti kdo ji platí, ani neví
mnich nebo šašek
sejdou se na dně splašek.
Rodinná pouta netíží víc,
mrtví jen zemi nastaví líc.
A v krčmě jak pěnivý mok
lid vztek polkne v jediný lok.

 

Skalpelova -

Na dvoře pana Jaryna
pořádá se hostina.
Slyšet je koní ržání,
lidský křik a třesk zbraní.
V boji padlo mnoho ran
a kdosi hrdinou byl provolán.

Však po turnaji krásná paní
nad rytířem se v slzách sklání.
Rek ten skonal na kolbišti,
z hrozných ran mu krev prýští.
A tak z lásky čisté jeho paní
do studny se vrhla bez váhání.

Fotogalerie 2014-03-01 Ples v Kdysi IMG_3743 IMG_3745 IMG_3746 IMG_3762 IMG_3765 IMG_3766 IMG_3767 IMG_3768 IMG_3769 IMG_3770 IMG_3771 IMG_3775 IMG_3776 IMG_3777 IMG_3781 IMG_3785 IMG_3786 IMG_3788 IMG_3789 IMG_3790 IMG_3796 IMG_3797 ples2014

Zveřejňuju zhruba v tom pořadí, ve kterém veršíky zazněly. Básniček bylo víc - tyhle jsou jen ty, které se mi podařilo ukořistit dřív, než byly svými autory roztrhány :)